Lucerna, Invalidovna a další nové památky! Jiné ze seznamu ale vypadly! Proč?

Palác Lucerna v Praze spojený s rodinou Havlových nese rysy doznívající secese a nastupujícího modernismu, je jednou z prvních železobetonových staveb v Praze a známým kulturním centrem. Komplex vystavěl v letech 1907 až 1921 Václav Havel, dědeček bývalého prezidenta.

Unikátní železobetonová konstrukce komplexu, do té doby používaná jen na průmyslové stavby, umožnila statikovi Stanislavu Bechyněmu umístit největší sál Lucerny tři patra pod zem. Havel tam chtěl vybudovat obrovské podzemní kluziště po vzoru Berlína. Místo toho nakonec vznikl společenský sál.  [bomba] 

Barokní Invalidovna v pražském Karlíně byla postavena v letech 1731 až 1737 jako útulek pro válečné invalidy. Vzorem byla podobná budova v Paříži. Z původního návrhu barokního stavitele Kiliána Ignáce Dientzenhofera byla pro nedostatek peněz postavena pouhá jedna devítina, i tak jde o impozantní stavbu.

Druhou skupinou jsou památky, které jsou buď navrhovány opakovaně, nebo vykazují hodnoty, které byly dostatečně oceněny až v poslední době. Sem patří třeba zbytky románského hradu v Chebu, Blatenský vodní kanál, ďáblický hřbitov v Praze s pohřebištěm politických vězňů a příslušníků druhého a třetího odboje nebo klášter v Louce u Znojma, jeden z nejcennějších dokladů pozdně barokního umění na Moravě.

Seznam ministerstva kultury původně tvořilo 18 položek, některé v připomínkovém řízení vypadly. Na seznamu byl třeba soubor vybraných drobných staveb v krajině – kapliček, božích muk, smírčích křížů v krajích Jihočeském, Jihomoravském a Vysočina.

Kraje ale se zařazením těchto památek nesouhlasily. Jihomoravský kraj označil výběr staveb za nekoncepční, Kraj Vysočina zase považuje dosavadní ochranu za dostatečnou a poukázal na to, že některé objekty dosud nemají ani statut kulturní památky.

„Chybí zejména zdůvodnění, proč byly do souboru zařazeny právě navržené konkrétní stavby, které na území kraje rozhodně nepatří k nejcennějším ani z pohledu stáří, uměleckého zpracování, autorství či jiného specifického kritéria; dokonce ani jako součást navrženého reprezentativního souboru většího vybraného území nevykazují neobvyklou hodnotu, která by byla odůvodnitelná a zejména v očích veřejnosti nezpochybnitelná a srozumitelná,“ uvedl v připomínkách například Kraj Vysočina.

V návrhu nezůstal ani poutní kostel s pašijovou cestou v Římově z druhé poloviny 17. století, který je podle odborníků mimořádnou ukázkou barokní architektury spjaté s poutní tradicí a současně spoluvytvářející i obraz jihočeské barokní krajiny. Jihočeskému kraji vadilo nepřesné vymezení parcel a také nezařazení mobiliáře jednotlivých kaplí – bez něho nejsou podle kraje stavby natolik významné, aby se staly národní kulturní památkou.