Troška to vidí s filmařinou jasně: Děs a běs v ČT!
Pravý rytíř, Slíbená princezna a Zázračný nos. Takové byly televizní vánoční novinky. Mnohé se tedy velmi nepovedly, snad jediná z nich by se dala nazvat profesionálně udělanou pohádkou.
“Na Kavčích horách se snad museli už opravdu zbláznit? Slíbená princezna, to byl děs a běs! To je hrůza a vrchol ignorace filmařiny a vše s ní spojené. Pohádka, ať je stará nebo nová, musí mít své náležitosti a má jako žánr své zákonitosti. Nevím, jestli to, jak vypadají taková ,díla´ je v nedostatečné přípravě, v ledabylému přístupu k látce jako takové, nebo snaze za každou cenu něco inovovat. Ale je to opravdu hrůza,” rozhořčil se Zdeněk Troška, jehož pohádky opět kralovaly českým i slovenským obrazovkám.
“Pohádka musí být jednoduchá, přehledná, mít jasně dané charaktery, líbezná, poetická, humorná a hlavně česká. Někteří ,kolegové´ to nechtějí vidět, a pak dělají vše proto, aby jednoduchý příběh takzvaně ,ozvláštnili´ nějakým tím filozofickým a hlubokomyslným moudrem, psychologickou sondou, komplikovaným vyprávěním. Zkrátka pak to takhle dopadá,” říká režisér. [bomba]
To, že ve Slíbené princezně vypadaly pohádkové ženštiny jako z Perlovky, střílelo se samopaly a dělaly se i další zhůvěřilosti, s tím se Troška i další režiséři odmítají smířit. “V pohádce musí být princezna krásná, líbezná, princ sympatický a pohledný. Vše musí být pohádkově dokonalé, líbivé, od toho je to přece pohádka. A ta česká na tom staví především. Kdysi mě někdo nařkl, že jsem v pohádce udělal nereálné - ano je to pohádka. Není to realita, není to dokument. Ale pohádka si může hrát s kouzly. Nicméně musí odpovídat té době, do jaké je laděná. Proto je častou chybou, že se mísí rokoko, baroko, kubismus, styly, kostýmy, účesy, které by se v životě nemohly potkat. A to už není o pohádce, ale o nevzdělanosti tvůrců,” namítá Zdeněk Troška, jenž patří k nesmírně vzdělaným filmařům, co se historie i souvislostí týče.
Troška se jen zamýšlí nad tím, kolik námahy musí on i jeho producenti vyvinout k tomu, aby sehnali peníze na osvědčené komedie či pohádky, které vždy nejenom přivedou diváky do kin, pak k obrazovkám, ale vydělají i spoustu peněz. A jak lehce se v ČT shání peníze na braky, které někdo natočí a nikoho nezajímá, jaký bude jejich osud. “Sodoma Gomora, velebnosti,” jak by řekl farář Otík z Troškových Sluncí, sen.
Pohádkovou tvorbu v ČT kritizují i režiséři jako Zdeněk Zelenka či Václav Vorlíček, ostřílení matadoři českých pohádek, jejichž díla jsou vždy povedená a oblíbená.
“V ČT vládne chaos, zmatek a hlavně klientelismus. A co je ještě horší - reprízuje se tak, jako na žádné jiné televizi snad v Evropě. Pan programový ředitel a pan generální ředitel by se na sebe měli podívat do zrcadla, protože to se nevidí, co oni dokáží,” dodala i známá česká filmařka, která se pod kritiku svých kolegů hlásí!
