Přesto, že měla misionářka z Kalkaty řadu odpůrců, kteří jí vyčítali, že je katolickou fundamentalistkou, protože umírajícím odmítala podávat léky tišící bolest a brojila proti rozvodům a potratům, byla kanonizována, tedy svatořečena.
„Po zralém uvážení a vzývání božské pomoci i po poradě s našimi četnými bratry, potvrzujeme a prohlašujeme blahoslavenou Matku Terezu z Kalkaty svatou a zapisujeme ji do seznamu svatých,” řekl papež František, čímž formálně dokončil proces svatořečení.
Matka Tereza, k níž patřil věčný úsměv stejně neodmyslitelně jako modrobílé sárí, se šest let po smrti stala jednou z nejrychleji blahořečených v historii. Za blahoslavenou ji prohlásil Jan Pavel II. v říjnu 2003 ve Vatikánu za účasti více než 150 tisíc lidí, mezi nimiž byli katolíci i muslimové.
Stalo se tak po dvou zázracích, které katolická církev uznala. Zázrak nutný k blahořečení se stal 5. září 1998, přesně rok po smrti řeholnice, v klášteře u bangladéšských hranic, kam s velkým nádorem v břiše přišla Indka Monika Besraová. Vatikán uznal, že nádor zmizel poté, co se jeptišky modlily k Matce Tereze. [bomba]
Druhý zázrak, který cestu ke svatořečení otevřel, Vatikán oznámil loni 18. prosince. Zázrak spočíval v nevysvětlitelném uzdravení muže v Brazílii, který byl v kómatu kvůli několika abscesům na mozku. Podle katolické církve pomohla modlitba jeho manželky k Matce Tereze. Lékaři skutečně uznali, že naprosto nevyléčitelný stav muže se změnil opravdu “ze dne na den“. Všechny symptomy nemoci vymizely a lékaři se dodnes diví. Sami to označili za “zázrak“!
Kritici Matce Tereze sice vyčítali ochotu přijímat peněžité dary od diktátorů, jako například od haitského diktátora Jeana-Clauda Duvaliera, nicméně ona namítala, že je důležité, aby peníze sloužily těm, kteří to potřebují, a to se také dělo. Matka Tereza žila skromně, navštěvovala těžce nemocné, a i to, že se sama nikdy nenakazila žádnou, mnohdy nebezpečnou nemocí, svědčí o její výjimečnosti.
Neuvěřitelný příklad toho, jak řeholnice působila, bylo i to, jak sama na svých zádech nosila nemocné, zraněné či umírající. Když “nemocnici“, kde i působila, navštívil jeden z výše postavených záchranářů lékařů, a viděl utrpění lidí, například s odhnívajícími prsty a nohami, pronesl větu: „Copak, vy to necítíte, ten strašný zápach. Obdivujeme vás, my bychom toto nedělali ani za milion dolarů.“ Řeholnice se na něj podívala a s úsměvem na rtech pronesla: „To ani my, víte, my to děláme z lásky…“
"V den úmrtí Matky Terezy, která měla už špatné srdce, se jí přitížilo. Potřebovala dýchací přístroj. V Kalkatě však přestala jít elektřina. Sestry běžely pro náhradní zdroj, ale ani ten nefungoval. Krátce poté, co Tereza odešla k Bohu, se elektřina znovu rozeběhla a vše se rozsvítilo...," vyprávěla jedna ze sester z řádu, který řeholnice a "Anděl z Kalkaty", jak byla Matka Tereza nazývána, založila.
Když 5. září 1997 Matka Tereza zemřela, vypravila jí Indie státní pohřeb. Zvláštní také je, že zemřela jen pět dní po princezně Dianě, ženě, kterou obdivovala, ona obdivovala ji a pojilo je jakési přátelství.