Těla československých parašutistů leží v hromadné odpadové šachtě na hřbitově v pražských Ďáblicích. A minimálně další dva roky ještě budou. Na kdejaký nesmysl se prostředky najdou a úřady se mohou přetrhnout, aby se vše dělalo okamžitě, ovšem v rámci piety těchto hrdinů je času dost.
Aby mohla být těla parašutistů, kteří byli hlavními aktéry atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, exhumována a důstojně uložena ve vlastních hrobech, je potřeba úplně nový zákon. Na jeho podobě se mají podílet nejen politici, ale i historici, archeologové a političtí vězni. Opravdu na takovou základní věc musí mít ČR nový zákon?
Původně měl být problém hromadných hrobů a exhumace těl z nich součástí novely zákona o pohřebnictví. Další možností bylo připojit novou legislativu ke stávajícímu zákonu o válečných hrobech ministerstva obrany.
„Problematika je však do té míry specifická, takže vznikne nový zákon. Novela v tomto případě nestačí,“ řekl serveru ECHO24.cz ředitel odboru pro válečné veterány na Ministerstvu obrany plukovník Eduard Stehlík. [bomba]
Příprava nového zákona však bude trvat nejméně dva roky. „Je smutné, že to řešíme až takhle pozdě. Nyní je ale třeba odvést co nejlepší práci, aby se neudělalo ještě více škody. Když už to počkalo tolik let, tak dva roky nic neznamenají.“
Nová legislativa musí také vyřešit nejasnosti týkající se terminologie. Odborníci se totiž stále nemohou shodnout, jestli se v případě masových hrobů jedná o skutečnou exhumaci nebo o archeologický výzkum. Dokonce nepanuje shoda ani nad pojmem hromadný hrob. Zákon by měl také ošetřit to, že ani ostatky dalších lidí v hromadném hrobě nebudou poškozeny. Toho se dlouhodobě obává Sdružení bývalých politických vězňů.
Smutné také je to, že diskuzi o osudu ostatků parašutistů, které se věnuje i britský The Guardian, vyvolal film Anthropoid, který měl premiéru na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Do té doby všem politikům od roku 1989 bylo jedno, kde Kubiš s Gabčíkem odpočívají věčným spánkem.
Problémem je i to, zda těla obou atentátníků skutečně leží v hromadném hrobě v Ďáblicích. Dokumenty, které to potvrzovaly, shořely v roce 1968. Historici proto vycházejí ze svědectví pamětníků, kteří jsou dnes již mrtví.
„Další komplikací je, že těla obou musejí být řádně identifikována. Jenže těla by měla být bez hlav, které nacisté uřezali a naložili je do sklenic s formaldehydem. Na konci války se však hlavy ztratily. Mluví se také o jejich zpopelnění,“ říkají úředníci.
Gabčík a Kubiš zemřeli v pravoslavném kostele sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici 18. června 1942, kde je spolu s dalšími 5 československými parašutisty obklíčilo na 800 příslušníků SS. Jejich úkryt v kostele vyzradil nacistům jiný parašutista Karel Čurda, který své kolegy zradil. Kubiš po boji zemřel na vykrvácení cestou do nemocnice, Gabčík stejně jako většina ostatních parašutistů spáchal sebevraždu.
Jejich těla byla později podle svědků uložena v hromadném hrobě, kde dnes spočívají společně s těly zrádce Karla Čurdy nebo kolaborantem a říšským ministrem K. H. Frankem. V hrobě by se měla také nacházet těla obětí komunistického režimu, utonulých nebo dětí.