Poslanecký návrh, předpokládající navýšení základní výměry dovolené ze 4 na 5 týdnů, byl zaslán k připomínkám Ministerstvu práce a sociálních věcí (MPSV), Ministerstvu financí, Ministerstvu průmyslu a obchodu, Svazu průmyslu a dopravy, Konfederaci zaměstnavatelských a podnikatelských svazů a Hospodářské komoře.
MPSV však bylo nakonec jediné z uvedených připomínkových míst, které k návrhu zaujalo souhlasné stanovisko. Ostatně ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) v této souvislosti připomněla, že to byla právě její strana, která toto téma otevřela v předvolební kampani do senátních a komunálních voleb.
„Je to věc, kterou v ČSSD výrazně podporujeme. Myslíme si, že v České republice se pracuje příliš mnoho. Pracujeme v průměru přibližně o 400 hodin ročně víc než Němci a o 300 víc než Francouzi. Jsme jeden z nejdéle pracujících národů v Evropě vůbec a právě navýšení na 5 týdnů dovolené pro všechny zaměstnance je jeden z dobrých způsobů, jak pracovní dobu zkrátit,“ myslí si ministryně Jana Maláčová.
MPSV ale v souvislosti s tímto konkrétním návrhem upozornilo také na to, že dosud nejsou zjištěny dopady pro zaměstnavatele, kteří v současnosti poskytují 4 týdny dovolené. Problematický je v této otázce také nesoulad mezi zástupci zaměstnanců a zaměstnavateli. Zatímco odbory plošné prodloužení dovolené podporují, zástupci zaměstnavatelů jsou proti.
S ohledem na stanoviska oslovených připomínkových míst a některé nedostatky zákona zaujala vláda k poslaneckému návrhu zákona neutrální stanovisko. Neznamená to ovšem, že by tato otázka byla tímto zcela uzavřena, ve prospěch zavedení 5týdenní dovolené totiž hovoří celá řada skutečností.
Důvody pro plošné navýšení dovolené na 5 týdnů:
Dojde k odstranění nerovnosti mezi zaměstnanci uvedenými v § 109 odst. 3 zákoníku práce, resp. pedagogickými pracovníky, kteří dnes mají 5, resp. 8 týdnů dovolené a ostatními zaměstnanci.
Již nyní je u 76, 6 % zaměstnavatelů, u nichž je sjednána kolektivní smlouva, dohodnuto navýšení nároku na dovolenou o jeden týden. Vyplývá to z informací o pracovních podmínkách sjednaných v kolektivních smlouvách pro rok 2018. Pohled do minulosti naznačuje jasný trend. Jde o nárůst 42,2
procentního bodu jen za poslední dva roky.
Více volna v zaměstnání a tím i více času pro své rodinné a osobní aktivity je v současné době pravidelný požadavek zaměstnanců na benefit v rámci pracovního poměru. Odpovídá to i soudobému náhledu na skloubení pracovního a osobního života zaměstnanců.
Podle OECD patří ČR k zemím s nejdelší pracovní dobou, v průměru 1 776 hodin ročně (např. v Německu je to 1 371, ve Francii pak 1 473 hodin). Navýšením základní výměry dovolené by došlo k posílení zotavovací funkce dovolené. Dovolená slouží jako institut prevence před pracovními úrazy a škodami na zdraví způsobenými v souvislosti s výkonem závislé práce vůbec. Prvořadé zacílení na bezpečnost a ochranu zdraví při práci je vyjádřeno jak ve směrnici 2003/88/ES o některých aspektech úpravy pracovní doby (v preambuli se odvolává na směrnici 89/391/EHS o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví na pracovištích), tak v Úmluvě MOP č. 132/1970 o placené dovolené.
Odborníci jsou zajedno, že odpočatý zaměstnanec je méně náchylný k úrazům. Stanovení nižšího minimálního standardu dovolené pro zaměstnance podnikatelského sektoru, kteří jsou vystaveni s ohledem na charakter své práce (horníci, slévači, stavební dělníci ad.) ve výrazně vyšší míře riziku pracovních úrazů i nemocí z povolání než zaměstnancům nepodnikatelské sféry, je tak v zásadním rozporu s posláním dovolené.