Kartář může být vrbou, které se může člověk svěřit. Anebo pomocníkem, který vám na základě karet dokáže poradit, jakým směrem se v dané životní situaci vydat. [bomba]
I když je otázek (pozitivních i negativních) okolo věštění mnoho, stále se k němu rádi vracíme. Kamarádka pomluví kartářku nebo vědmu z vedlejšího města, že jí z její předpovědi „nic nevyšlo", ale zanedlouho k ní stejně půjde znovu. Proč lidé mnohdy i přes pofidérnost věštby věří v její obsah? Nebo jinak: Proč věří ve vědmy, kartářky, esoteriku, karty a osud? Jsou totiž ochotni důvěřovat v paranormální jevy a touží najít v hektickém světě plném násilí a rozporů jakousi jistotu v právě zmíněném „příznivém" osudu, optimismu nebo úniku od reality.
Lidé se odjakživa uchylují k vykladačům osudu, než aby o pomoc požádali odborníky. Tak nějak netouží slyšet pravdu, protože z ní mají strach. Potřebují spíš vědět, že před sebou nemají pouze trápení. A proto od kartářů neplynou žádné informace o smrti, vážných nemocech a dalších utrpeních.
STEJNÉ OTÁZKY? NE!
Neptejte se opakovaně na to samé. V krátkém časovém období by se neměla klást stejná otázka, jde o vyhozené peníze, stejně tak jako u otázek na dlouhodobou budoucnost, neřku-li celý osud. I čáry na ruce se během života mění, natož odpovědi z karet, které mapují momentální situaci a reagují na ni. Jiná věc je, pokud se vám opakovaně děje totéž, zde by měl kartář najít příčinu a východisko.