Jak komplikuje život i vztahy porucha zvaná OCD!

Obsedantně–kompulzivní porucha je neurotická porucha postihující zhruba dvě až tři procenta lidí naší populace. Základním symptomem takovéto poruchy bývají tzv. obsese. Obsese jsou utkvělé představy a myšlenky. Z medicínského hlediska jsou to myšlenky a popudy k jednání, které bezdůvodně ovládají mysl pacienta, a to i přesto, že se je snaží potlačit.

OCD se může začít projevovat v jakémkoliv věku od předškolního až do dospělosti. Přestože se OCD vyskytuje také v mladším věku, nejčastěji se nemoc poprvé projeví ve dvou věkových rozpětích. První je ve věku 10 – 12 let a druhé v pozdějším období dospívání a časné dospělosti.  [bomba] 

Obsese jsou myšlenky, představy, nutkavé jevy, popudy k jednání, které jsou vtíravé, automatické, nekontrolovatelné a ovládají mysl. Člověk trpící OCD se snaží na ně nemyslet, zbavit se jich či je nějak vyřešit. Tyto jevy přichází s nepříjemnými pocity jako je strach, odpor, ošklivost, nejistota, pochyby, nedůvěra nebo přesvědčení, že např. každodenní běžné aktivity musí být udělány způsobem, který je „správný“. Některé z běžných obsesí: nakažení /kontaminace; poškození/ ublížení; ztráta kontroly; nechtěné sexuální myšlenky; perfekcionismus; náboženské obsese; obavy ohledně fyzického vzhledu; správná čísla a barvy atd.

Kompulze je jednání či myšlení, které člověk s poruchou OCD obvykle opakovaně vykonává, aby se zbavil obsesí a úzkostí či je zneutralizoval, vyvrátil či vyřešil. Je to nutkavé jednání. Kompulze může také znamenat vyhýbání se situacím, které vyvolávají či by mohly vyvolat obsese. Některé z běžných kompulzí: časté mytí a čištění; mentální kompulze (např. přezkoumávání událostí; vracení se v hlavě do situace pro zabránění nebo vyvrácení katastrofického scénáře); kontrolování; opakování (např. opakované čtení a přepisování, opakování pohybů); shromažďování věcí; vyzpovídání se se záměrem získat ujištění; vyhýbání se situacím, které mohou spustit obsese.

Nejčastější typy obsesivního chování

• přehnaná odpovědnost za svoje vlastní chování a jednání (přemrštěný strach z vlastní chyby apod.)
  „magická" obsese (fixování se na čísla, barvy, různé objekty a podobně)
• pohybové a dotykové rituály (potřeba pohybovat se určitým způsobem, dotýkat se objektů, manipulovat s nimi)
• obsese v partnerských vztazích
• sexuální obsese (strach z homosexuality, z perverze, nepřijatelné sexuální představy apod.)
• shromažďování objektů
• nábožensky zaměřené obsese
• strach z nečistoty, bakterií a nákazy

Zamilovaní šílenci

OCD má však i poddruh, který se týká pouze vztahů. Osoby, které tímto neduhem trpí, se neustále ujišťují, že jsou milováni a také potřebují sami sebe utvrzovat v přesvědčení, že žijí s tím správným partnerem. Proto svému protějšku neustále opakují, jak ho milují a chtějí od něj slyšet to samé. Klidně několikrát za den.

Nyní si leckterý muž pomyslí, že vztahovou OCD trpí většina žen, ale není to tak. Vyčítavé věty typu „ty už mě nemiluješ?" ještě neznamenají, že partnerka trpí duševníporuchou.
„Něžné pohlaví si obecně více zakládá na projevech lásky, zatímco muži pokládají za dostatečný důkaz náklonnosti už prostý fakt, že se večer vrátí domů. To ale ještě neznamená, že každá žena trpí OCD," vysvětlil izraelský psycholog Guy Doron, který se kompulzivními poruchami zabývá.

Jak se to léčí?
Skutečná hranice mezi romanticky založeným člověkem a jedincem se vztahovou OCD je někdy velmi tenká. Rozdíl je v tom, že s romantikem je možná rozumná řeč a lze přepokládat, že jeho projevy zamilovanosti časem ustanou. U člověka s OCD se vše postupně naopak zhoršuje. Partner totiž začne být na neustálé prosby o potvrzování své lásky alergický, což si člověk s poruchou vyloží jako naplnění svých nejhorších obav.

„Osoby trpící vztahovou OCD potřebují léčbu, nikoli však v páru, nýbrž čistě individuální. Postižený si při terapii vytváří toleranci k nejistotě ve vztahu a učí se chápat, že nepříjemné myšlenky jsou běžnou součástí partnerského života," doplnil Doron.