Nanotechnologie ve spojení s kyselinou hyaluronovou významně urychlují hojení ran. Budoucností jsou umělé tkáně
O nanovláknech se už na začátku nového tisíciletí hovořilo jako o materiálu budoucnosti. Do mnoha odvětví už nanovlákna pronikla. Přesto existuje ještě stále mnoho oblastí, a patří mezi ně například i medicína, kde se ještě nanovlákna prakticky nevyužívají. Problémem je komplikovaná výroba.
Kyselina hyaluronová je ideálním transportním systémem pro léčiva
Právě kyselina hyaluronová je látka, díky které najdou nanovlákna v medicíně své praktické využití. Jednou z jejích obrovských výhod je to, že je lidskému tělu vlastní. „Díky tomu, že s kyselinou hyaluronovou nemusí tělo nijak bojovat, ale přijímá ji naprosto bez problému, můžeme říct, že hyaluronka je ideálním transportním systémem pro léčiva, a navíc působí i dezinfekčně. Poté, co kyselina v těle splní svou povinnost, tělo ji jednoduše zpracuje a vyloučí,“ vysvětluje docent Velebný.
Přesto samotná upravená kyselina hyaluronová pořád ještě nestačí, aby zafungovala na kompletní škálu indikací. A proto se vědci rozhodli ji spojit s výrobou nanovláken. Nanovlákna totiž umožňují regulovat rychlost rozpustnosti hojivého materiálu v těle a zajišťují stabilitu a snadnou skladovatelnost léčiva.
„Aby toho nebylo málo, nanovlákna ještě zvyšují účinnost přípravku a je proto možné použít méně kyseliny hyaluronové. Většina současných přípravků tak důležitou látku, jakou je pro hojení kyselina hyaluronová, vůbec neobsahuje. Je totiž relativně drahá na výrobu. Po zpracování do nanovláken je ale možné jí použít méně a tím se stane pro pacienty ještě dostupnější,“ popisuje docent Velebný hlavní výhody nanovláken v kombinaci s kyselinou hyaluronovou.
V budoucnosti se díky nanovláknům dočkáme umělých orgánů
Nanovlákna ve spojení s kyselinou hyaluronovou se budou už v nejbližší době do medicínského prostředí stále více propracovávat. „Myslíme si, že budeme moci zásadně přispět k rozvoji umělých tkání. Umělé orgány jsou ještě strašně daleko, ale umělé tkáně, které by mohly opravit třeba kůži, šlachy, chrupavky, periferní nervy, tam už se blížíme. Co se týče vzdálenější budoucnosti, tak věřím, že se naučíme vyrábět celé umělé orgány, které bude možné ovládat elektronikou a budou fungovat jako plnohodnotný orgán. Nyní se to řeší transplantací, ale vhodných dárců bude vždycky málo a umělé orgány budou navíc pro pacienta vždycky výhodnější,“ uzavírá docent Velebný.
