Je pravdou, že od svého narození až do své smrti před pěti lety nepocítil Václav Havel nikdy bídu. Nevěděl, co je to nemít peníze, nemít ani na jídlo. Na druhou stranu žil poměrně skromně. Byť v luxusním bytě, pak vile a na chalupě na Hrádečku, na předražené a značkové věci si nepotrpěl.
Mnozí mu ale vyčítají jeho přílišnou sametovost, to, že se po revoluci omluvil sudetským Němcům, a taky to, že se obklopil bývalými komunisty a estébáky. A zatímco jedni, včetně některých umělců, tvrdí, že jedině jeho zásluhou jsme dnes svobodní, jiní – a těch je víc, tvrdí, že byl jen figurka nastrčená komunisty a jediné plus z celého procesu revoluce bylo, že nedošlo ke krveprolití.
Už jako malý asi pětiletý chlapec byl vyfocen, jak předává v náručí svého otce, velkopodnikatele Miloše Havla, Reinhardu Heydrichovi květinu. Několikrát mu to bylo vyčítáno, byť je logické, že tehdy byl dítětem, které nemělo tušení, co je nacistický vůdce za zrůdu. A jeho otec, aby nepřišel o práci pro sebe, rodinu, zaměstnance a nedostal se do koncentráku, neměl na vybranou.
I když se o Václavu Havlovi stále hovoří jako o demokratické hlavě státu, nepříteli socialismu, tak vše bylo maličko jinak. Nebyl totiž jen první československý polistopadový prezident, ale byl posledním komunistickým představitelem tehdejšího státu. Do čela země ho ještě v roce 1989 zvolil tehdejší parlament, který byl plný soudruhů a soudružek. [bomba]
„A moc mu vlastně předali Adamec s Jakešem do ruky. Potřebovali mít někoho, jako byl on. Naivního intelektuála s ideály. Havel nebyl žádný hrdina. Byl ve správný čas na správném místě a jako ,odměnu´ za příkoří, které musel za totality trpět, mu nabídli prezidentskou funkci,“ řekl Bleskove.cz jeden z bývalých komunistických činitelů, který říkal, že jediná šance byla, aby to Havel vzal. Jinak by se soudruzi vlády tak rychle nevzdali.
Dokonce i někteří dnešní a poměrně zarytí odmítači tehdejšího režimu nevidí v Havlovi nějakého chudáčka trpícího za komunismu a hrdinu už vůbec ne. „Seděl jsem s ním dvakrát ob celu. Vím, jaký byl a kdo to byl Václav Havel. On, až na zdravotní stránku, ve vězení nijak nestrádal. Víte, co bylo skutečných chudáků, politických vězňů, kteří za totáče měli kulový a dnes mají taky, protože si nesměli ani vydělat slušné peníze. Havel nebyl hrdina! Havel byl kašpárek na nitkách, s kterým si po revoluci hráli, jak potřebovali,“ míní jeden z bývalých politických vězňů.
Jeho zastánci a příznivci jsou ale přesvědčeni o tom, že osoba Václava Havla byla znakem slušnosti, vzdělanosti, pokory a lidství. To, že Havel neměl dar být politikem v pravém slova smyslu a diplomatem mnohdy už vůbec ne, mu mnozí, včetně Táni Fišerové, Marty Kubišové, Evy Holubové, Jana Kačera, Báry Štěpánové a dalších umělců prý rádi odpustili. „Václav byl úžasný. Byl to úžasný a vtipný člověk,“ nechala se slyšet Bára Štěpánová, která po revoluci na Hradě pro prezidenta pracovala.
Stará pravda je i to, že Václav Klaus nemusel Václava Havla a naopak. Až do jeho smrti se mnohdy uškliboval jeho názorům a pravdoláskařství, které hlásal. Havel měl o Klausovi zase prohlašovat, že je to “jednotka ješitnosti“… Když však Havel zemřel, nabídl Klaus Dagmar Havlové pomoc se zařízením pohřbu a vše potřebné a choval se k osobě Havla uctivě a citlivě.
Havel po sobě zanechal majetek v řádu miliard korun, včetně tantiémů, nemovitostí, financí a dalších cenností. Jeho žena a herečka Dagmar Havlová Veškrnová dodnes o Havlovi tvrdí, že to byla muž jejího života. Pochopitelně, když z ní udělal první dámu ČR. Což jí prý kdysi jeden z režisérů předpověděl. „Dášo, ty se jednou dostaneš až na Pražský hrad..,“ a měl pravdu.
Exprezident, který trpěl mnoha nemocemi, viděl v Havlové oporu, pečovatelku a někoho, kdo mu i po umělecké stránce rozumí. Dnes je v ČR po Havlovi pojmenováno letiště, bude i piazetta u Národního divadla a chystá se také pamětní deska na věznici, kde byl tehdejší disident vězněn.