Erdoğanovou motivací při otáčení kormidla zahraniční politiky má být snaha zabránit rozpadu země podél etnických hranic. "Nepřispělo však ke smířlivějšímu postoji zapojení syrských prorežimních sil do bojů s kurdskou milicí YPG? Je jisté, že kurdská karta je pro turecké rozhodování (tak jako vždy) zásadní," konstatoval Šarapatka.
Současný střet o dominanci na Blízkém východě vzdáleně připomíná evropskou rovnováhu moci v devatenáctém století. "V regionu se bohužel vyskytuje menší počet Metternichů a žádný Castlereagh. Jako mizerný stratég se prokázal i islamista z istanbulské Kasımpaşi Tayyip Erdoğan. Ten od začátku podcenil životaschopnost syrského režimu a naopak přecenil roli sektářství v politice svého jižního souseda. Právě kvůli této mylné kalkulaci zabředl do války na straně Asadových oponentů," míní poslanec, který se problematikou islamismu a náboženského terorismu zabývá dlouhodobě.
Brzký pád režimu se však nekonal a například Jennifer Cafarella z Institutu pro studium války dnes Turecko přirovnává k pozici Pákistánu během sovětské invaze v Afganistánu. "Pro ty, kdo se již nepamatují, v této době v zemi eskalovala vlna teroristických útoků. Podobně jako letos ve vnitřním Turecku. Turecko intervenuje v Sýrii od začátku války. Nyní pouze s tím rozdílem, že to dělá otevřeně. Takzvaný Islámský stát totiž i pro Ankaru představuje čím dál větší hrozbu a období jejich tiché spolupráce je patrně u konce," konstatoval Šarapatka. [bomba]
Spíše než novou strategii však podle něj sledujeme změnu techniky. "A proč se tomu tak děje? Na pozadí vývoje po neúspěšném puči poněkud zapadly zprávy o eskalaci násilí ze strany kurdské strany pracujících (PKK) v Turecku. Podle některých informací se bojovníci IS chystali stáhnout z města Džarábulus. Turci se tak obávali, že vzniklé vakuum můžou vyplnit ozbrojenci z YPG. Ti nejsou ničím jiným, než vojenským křídlem syrské větve PKK. Hrozilo tak naplnění scénáře, kterého se Ankara dlouhodobě obává: sjednocený syrských Kurdů podél turecké hranice," vysvětlil Šarapatka.
Poté už by chybělo jen málo ke vzniku souvislého území mezi třemi státy, kde se kurdská menšina hlásí k právu na sebeurčení. Sjednocená Rodžava (území v Sýrii osídlená Kurdy) by mohla sloužit pro PKK podobně jako dříve území okolo Arbílu v iráckém Kurdistánu. Turecko by navíc přišlo i o své logistické koridory směrem do vnitřní Sýrie, přes které v minulosti uplatňovalo svůj vliv.
"Cílem turecké armády je tak vytvoření bezpečné zóny pro Svobodnou syrskou armádu (FSA) mezi městy Azáz, Máraa a Džarábulus, a to proto, že FSA ztrácí pozice v okolí Aleppa. Fabrice Balanche z Washingtonského institutu pro Střední východ podobnou intervenci předpovídal již v roce 2015. Kontrola oblasti by Turecku umožnila v Sýrii nadále udržovat svůj vliv a bránit sjednocení syrských Kurdů," sdělil poslanec s tím, že už nyní se objevují zprávy o ztrátách při střetech turecké armády a YPG. "Pokud budou spojenci Turecka postupovat dále na jih je však nevyhnutelný také střet s tzv. Demokratickými silami Sýrie (DFS). Situace je o to absurdnější, že jednotky FSA podporované CIA bojují proti jednotkám DFS, které taktéž podporují Spojené státy. Turecká intervence tak pouze přilévá olej do ohně, který již několik let spaluje Sýrii," uzavřel Šarapatka.