Kateřina Valachová: Šikana, rvačky a naše bezmoc
Ostatně zrovna v době, kdy už se kulatý stůl chystal se objevila celá série děsivých reportáží ze škol i z jejich okolí. A znovu v podstatě žádná skutečná, faktická reakce, stěžuje si sociální demokratka. „Mezi skutečné reakce nepočítám několik vystoupení politiků s přiměřeně zachmuřeným výrazem, kteří pronesou něco jako ,musíme reagovat rázně´ nebo ,šikana nemá na našich školách místo´. Snad nepořádáme mistrovství světa v pronášení banalit,“ podotkla Valachová.
Data z posledního výzkumu společnosti SCIO: 15 procent dětí je nebo bylo obětí šikany. Pět procent dětí se každý den potkává přímo s fyzickým násilím na sobě nebo na spolužácích, 20 procent dětí je svědkem šikany v podstatě každodenně, dalších 25 procent takovou situaci zažívá „běžně“. „Polovina dětí neví, na koho se v případě šikany obrátit, co hůře a to je skutečně strašné – neví to třetina učitelů. Jaká ještě chceme čísla, abychom si konečně řekli, že tohle je velký problém? Že to je problém skutečný, soustavný a že podkopává důvěru celých generací dětí ve všechno, co nazýváme naším společenským uspořádáním,“ řekla Valachová.
Jako mámě se jí prý ježí vlasy hrůzou na hlavě. „Měli bychom v tom být velkými spojenci učitelek a učitelů i dalších profíků ve škole, aby se našim dětem nic takového nestalo. Měli bychom je pěkně hlasitě podpořit v tom, co jim k odhalování a postihování šikany může chybět. Jde o naše děti,“ doplnila Valachová. Závěry onoho kulatého stolu byly podle ní jednoznačné:
1. Školy volají po metodicích školní prevence a po zlepšení podmínek jejich práce.
2. Učitelky a učitelé potřebují silnější profesní podporu zejména v tom, jak šikanu rozeznat.
3. Školám chybí metodika, případně zákonná úprava případových konferencí a práce mediátorů pro zvládnutí nápravy (tak, aby nestáli tváří v tvář jen učitel, rodič agresora a rodič oběti, ale i další aktéři řešení, tedy psycholog, sociální pracovník...)
4. Chybí systém posilování bezpečného klimatu ve třidě a škole, podpora třídních učitelů, třídnických hodin, společný čas třídy pro posílení přirozených sociálních vztahů, kamarádství, komunikace školy a rodičů.
5. Chybí výjimečný nástroj dočasného vykázání agresora a úprava toho, co se po dobu vykázání děje, co se musí odehrát k řešení situace.
6. Neexistuje systém bezpečného prostředí garantovaného ministerstvem (státem) pro odhalování šikany.
„K tomu poslednímu poznámka. Je zde projekt Nenech to být. Skvělý projekt. Ale ten funguje sám, bez podpory, jen z iniciativy řady skvělých studentů a díky donátorům. Ostatně soudím, že zakladatelé a hybatelé tohoto projektu by si zasloužili veřejné ocenění jejich práce,“ sdělila Valachová. Dodala, že má na základě onoho kulatého stolu připravené nějaké kroky k odhalování a postihování šikany včetně změn zákonů.
„Využila jsem i k tomu nedávnou pracovní cestu v USA, kde jsem zjišťovala, jak je to s institutem dočasného vykázání agresorů ze třídy. Jdou o tom totiž u nás úplné ,legendy´. Jenže z televizních seriálů... Návrhy brzy představím, teď žádám o připomínky školské asociace ředitelů a školské odbory. Chci znát jejich postoje a přístup,“ prohlásila Valachová.
A jen namátkou doplnila tři vzkazy z mnoha, jak doputovaly do projektu Nenech to být:
„Ahoj, přijde mi, že na naší škole se šikana neřeší... Jsem šikanovaná 2 roky a někdy to zachází do extrému... jistě, teď si řeknete „ale už jen 2 týdny”, ale neděje se to jen u mě, ale i v jiných třídách... naše škola řekne „dostal postih” přitom nic nedostal :)) já kvůli šikaně nechodila do školy, bála jsem se co se stane dnes... a nebo jsem odešla v půlce vyučování... chtěla bych, aby se s tím začalo něco dělat... děkuju.“
„Občas ho perou dokáže se bránit ale jsou silnější. Bojím se to říct učitelce proto že se bojím že mě pak budou šikanovat taky :( Občas mu pomůžou ale jenom někdy.“
„2 kluci z 8** mu ubližují - např. strkají ho do separovaného odpadu, nadávají mu, ničí mu pomůcky. Některé děti z toho mají srandu, přijde jim to vtipné.“
„Musíme si uvědomit, že kolem nás existují tisíce a desítky tisíc případů šikany. A že to, co se děje, šikana, rvačky, ponižování, že to vyvolává bezmoc u obětí, u ostatních dětí, které jsou svědky takového jednání, ale i u nás dospělých, kteří nevidí cestu z problému. Je nejvyšší čas se tomu postavit. Odborníci říkají, že šikana má rozměry epidemie. S tou je třeba bojovat,” uzavřela Valachová.
