Kateřina Valachová: Odvolávání juniora

Valachová se rozhodla říct ke kauze odvolání Václava Klause mladšího několik poznámek. „Za prvé jsem pro něj hlasovala, když ho ODS nominovala na předsedu výboru. Nejásala jsem, ale politik má ctít politické dohody. A dohoda zněla, že předsedu nominuje ODS. Za druhé jsem ze stejného důvodu v tajné volbě hlasovala pro náhradního nominanta ODS na post předsedy výboru, tedy pro pana Baxu. Když existuje dohoda, má se plnit. Za třetí jsem se po celou dobu spolupráce s Václavem Klausem juniorem ve školském výboru, jakkoliv byla mnohdy velmi komplikovaná, vyhnula jakýmkoliv veřejným vystoupením, které by se mohly dotknout vážnosti jím zastávané funkce,“ konstatovala Valachová.

Pro přesnost dodala, co řekla v diskusi ve sněmovně, když podle ní pohár trpělivosti s nekorektními výpady pana Klause mladšího přetekl (jde o doslovný steno záznam bez úprav):

„Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já bych se chtěla ohradit prostřednictvím předsedajícího vůči trapným a ubohým osobním výpadům pana poslance Klause na mou osobu. Co se týká jeho výměny nebo nevýměny v čele školského výboru, je mi to upřímně jedno.

Celou dobu se velmi korektně vyjadřuji tak, že se jako poslankyně - mimochodem slyšeli jsme tady, že pan Klaus vašim prostřednictvím velice respektuje (důrazně), respektuje úplně všechny tady v tom sále, všechny nás respektuje, bohužel to nejde vidět v rámci jeho chování a jeho vystupování. A já jenom jako poslankyně respektuji, že tato Poslanecká sněmovna má nějaké zvyklosti, má nějakou tradici, má nějaké dohody. To je všechno. V životě jsem se nedopustila žádného osobního výpadu vůči panu Klausovi mladšímu. A musím říct, že už mě přestávají bavit jeho osobní výpady. A tato debata není o společném vzdělávání, je o něčem víc. Je o tom, jak se tady vzájemně ve Sněmovně k sobě chováme, a je o tom, že si tady poslanec Parlamentu ČR bral do úst v rámci rozpravy na půdě Sněmovny do úst židovské transporty. Neštítil se toho! O tom je tato debata!“

„Tolik řeč ve sněmovně. Jedna věc je opakovat výhrady ke školství, co jsou slyšet z terénu, a nadávat s učiteli na poměry (povětšinou oprávněné), a druhá věc je něco konkrétního vyřešit, prosadit, přesvědčit, pomoci a nést za to odpovědnost. A také pokračovat v práci, nevzdat to bez ohledu na to, jakou funkci (koryto) člověk - politik - zastává,“ dodala Valachová.