Pokud chtějí (nejen čeští) politici změnit situaci ohledně migrace z Afriky, musí to říct z očí do očí představitelům problematických zemí, je přesvědčen Zdechovský. „Proto jsem se nedávno na Sahaře zúčastnil konference na téma imigrace. Setkal jsem se tam nejen s politiky, ale i vědci a novináři z celé Afriky. Byl jsem hodně upřímný a musím přiznat, že to byla asi emocionálně nejvíce vyhrocená diskuse, kterou jsem na toto téma kdy absolvoval,“ podotkl Zdechovský.
Europoslanec na konferenci hovořil například o nutnosti společného boje proti převaděčům, korupci, chudobě a klimatickým změnám, kdy v řadě států Afriky dochází voda nebo je natolik znečištěná, že ji není možné ani po opakovaném čištění užívat ke konzumaci. „Humanitární pomoc ze strany ostatních států je důležitá k zamezení hladomoru, ale neřeší základní problémy Afriky. V podstatě se jim tam totiž jen dodávají ryby, místo toho, abychom je spíš učili rybařit,“ konstatoval Zdechovský. Evropa, ani nikdo jiný, ale není schopna vyřešit problémy Afriky, domnívá se europoslanec. „Afrika musí začít řešit své problémy sama a obrazně řečeno ,opravdu vzít pruty do ruky´, nejen dál čekat na ryby, nic nedělat proti korupci a ani nekontrolovanému populačnímu nárůstu. Tato konstatování se samozřejmě velké řadě afrických politiků nelíbila, je to ale nezpochybnitelný fakt,“ řekl Zdechovský.
Představy některých evropských politiků o vyvážení demokracie do Afriky se ukázaly opakovaně jako liché. Většina afrických zemí se osamostatnila před padesáti až šedesáti lety, a to je dost dlouhá doba na to, aby dokázaly zlepšit život svých obyvatel - že se jim to nedaří, má více příčin. Můžeme diskutovat například o tom, zda jejich samostatnost nebyla předčasná, protože neměli dost kvalifikovaných lidí schopných spravovat své země. Například belgické Kongo v době získání nezávislosti v roce 1960 mělo pouze 17 vysokoškolsky vzdělaných obyvatel a s takovým množstvím se stát kvalitně řídit nedá, upozornil Zdechovský. „I to bylo příčinou toho, že vlád se v mnoha případech zmocnili krutí diktátoři jako Jean Bédel Bokassa ze Středoafrické republiky, Idi Amin z Ugandy, jenž dokonce své odpůrce házel krokodýlům, Siad Barre ze Somálska a další, kteří mají na svědomí devastace svých zemí a stovky tisíc zavražděných lidí. K tomuto se pak váže problém s korupcí. Pokud představitelé afrických zemí budou na úřadech tolerovat korupci nebo budou sami zkorumpovaní, situace se v jejich zemích nezmění,“ prohlásil europoslanec. [bomba]
Zdechovský nepochybuje o tom, že humanitární pomoc Africe je stále důležitá a že je dobře, že EU chce Africe pomoci. „Nemůžeme tam však jen posílat peníze, které mizí v projektech bez jakéhokoliv výsledku. Pomoc musí být systémová a Afrika sama musí bojovat s korupcí a extrémisty. Nebo například s masivním výprodejem svého nerostného bohatství do Číny bez jakékoliv přidané hodnoty. Evropská unie pak může pomoci africkým státům například v oblasti zdravotnictví nebo životního prostředí,“ doplnil lidovecký politik s tím, že v Evropském parlamentu proto dlouhodobě navrhuje zmenšit množství projektů v Africe a soustředit se na jejich efektivitu, kdy za příklad dává Maroko, které v oblasti zdravotnictví, školství nebo infrastruktury udělalo díky systematické pomoci obrovský pokrok.
Také během konference zmínil, že náš populační deficit nemůžeme řešit dovozem kvalifikovaných lidí z Afriky. „Tím jsem si vysloužil další vlnu emocí a nesympatií, ale drancování Afriky sebráním schopných lidí je cesta do pekel. Tím se situace v Africe rozhodně nezlepší. To je další fakt a představy řady afrických vládců, že budou financovat revitalizaci svých zemí z peněz zaslaných migranty v EU nebo v USA svým příbuzným zpět do Afriky, jsou sice pochopitelné, ale neměli bychom je podporovat,“ řekl Zdechovský. Už prý i kvůli tomu, že podobné financování je při integrační politice nespolehlivé. Navíc přístup sání peněz z úspěšných lidí ve své podstatě podporuje chudobu a bohatnutí diktátorských a zkorumpovaných režimů. Peníze totiž získává opět jen pár vyvolených, což není žádné systémové řešení.
„V podstatě všem zúčastněným africkým politikům se také silně nelíbilo, když jsem mluvil o tom, že nemůžeme za kolonizační politiku. To byl rozhodně nejintenzivnější moment celé diskuze, kdy se do mě už vyloženě pustili. Problém Konga, Súdánu, Boko Haram nebo Libye ale není primárně problém Evropské unie, je problémem těchto států, kde řada ,demokratických´politiků v minulosti neuměla vládnout,“ uvedl Zdechovský. Nelze podle něj pořád vše svádět na kolonizaci. „Ano, při kolonizacise některé západoevropské státy dopouštěly zločinů, ale ne všechny státy Evropy. Dnes navíc žijeme už v 21. století, tedy více jak půl století, kdy se většina států osamostanila,“ doplnil Zdechovský.
Dalším faktem je, že musíme vést tvrdý a mnohdy nepříjemný dialog o omezení růstu populace v Africe, konstatoval Zdechovský. Za posledních 70 let se například v Egyptě počet obyvatel zečtyřnásobil a Egypt není schopen své obyvatele uživit. A nejen Egypt. „A pokud si někdo z afrických politiků myslí, že vyřeší stárnutí obyvatel Evropy a nekontrolovaný nárůst obyvatel v Africe tím, že Afričany vyšle na starý kontinent za prací, tak se mýlí. Tím se nevyřeší vůbec nic. Ba naopak to Afriku dostane do daleko horší situace, než ve které se nachází nyní,“ sdělil europoslanec. Budoucnost Afriky je jednoduše v její suverenitě a schopnosti řešit si své problémy sama, tvrdí Zdechovský. „A je nutné si přiznat, že si k této demokracii a suverenitě musí dojít stejně dlouhou cestou jako většina států Evropy, což pro změnu nechápe většina lidí v Evropě. Neexistují rychlé cesty ani jednoduchá řešení,“ dodal politik.
A i proto by politici měli jezdit do Afriky, aby byli schopní o migraci přemýšlet jinak, prohlásil Zdechovský. Vidět vše v reálných souvislostech, v dlouhodobém časovém horizontu a případně své poznatky vysvětlovat svým partnerům na úrovni V4 nebo i Evropské unie. „Problémy Afriky jsou s v souvislosti s klimatickými změnami stále větší časovanou bombou. A je na nás, zda dokážeme čas exploze v současné době oddálit nebo úplně zastavit. Podle mého přesvědčení musí být EU pro Afriku rovnoceným partnerem, ne sponzorem, autoritativním učitelem nebo pouhým charitativním domem. A čím dříve to pochopíme, tím dříve se může začít situace v Africe skutečně zlepšovat,“ uzavřel Zdechovský.