Míth: V čem jsou si podobné Brexit a Spartakovo povstání?

Brexit přijali různí lidé různě. Někdo se smutkem, že EU geopoliticky oslabila, že jsme uvnitř EU přišli o spojence, hlas rozumu a protiváhu tandemu sílícího Německa + slábnoucí Francie. Jiný s radostí, že i vystoupit z EU je možné. Většinově však soudní lidé doufali v jedno, že se představitelé rozhodujících zemí EU a euronomenklatura konečně chytí za nos a zkorigují neudržitelné postoje. A hlavně, že nebudou problém hrotit a prohlubovat.  [bomba] 

„Mýlili se. Rozum přece velel udržet s Británií maximálně dobré vztahy, udržet to dobré, co nás spojuje a z čeho profitují obě strany. A pokusit se změnit EU tak, aby se třeba Británie jednou ráda vrátila. Když jsme to dokázali my ,barbaři z Východu´ při dělení Československa, proč to nedokáží ti ,Titáni z Bruselu´?,“ ptá se Míth. Odpověď je podle něj tak hrozná, že ji až odmítá říci nahlas. „Protože Macronovi, Merkelové, Junckerovi, Barnierovi ani Tuskovi o žádnou férovou dohodu nejde! Jako kdyby nestačilo, že Británii z EU doslova vyštvali. Cameron se chtěl dohodnout, ani v jedné maličkosti mu nevyhověli. Jeho i celou Británii doslova ponižovali. Junckerovy řeči o tom, že dezertéři se střílí, byly na okamžité odvolání z funkce. Takhle se přece nemůže vrcholný představitel EU vyjadřovat směrem k členské zemi,“ konstatoval Míth.

I nyní jejich hlavním cílem není férová dohoda, ale ponížení a oslabení Británie, je přesvědčen Míth. Klidně podle něj poškodí vzájemné vztahy, klidně poškodí další členské země i celou EU, jen aby tady nebyl kladný příklad klidného rozchodu a přátelství i po rozchodu z jednoho typu svazku. „Chovají se jako otrokář, který se panicky bojí toho, aby vedle jeho plantáže prosperovala malá farma bývalého otroka. Bojí se, že by dávala příklad ostatním,“ uvedl Míth s tím, že jejich snem tak je, aby se pokořená a ponížená Británie vrátila do EU. „Sní o potlačeném Spartakově povstání, o nové mutaci potrestání na Via Appia pro výstrahu ostatním. Kdyby to nebylo tak tragické, bylo by to k smíchu. Juncker v brnění a s vavřínovým věncem na hlavě,“ řekl Míth.

Připomenul, že i náš otec dějepisu František Palacký celý život propagoval Rakousko – Uherské soustátí a usiloval o jeho reformu se slovy: „Kdybychom Rakousko neměli, museli bychom si ho vybudovat.“ Teprve na sklonku svého života, kdy viděl neúspěch těchto snah, prohlásil „Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm.“ „A ještě jedna dějepisná poznámka. S odstupem času přece jen vyhrál Spartakus. Stal se z něj symbol a patron všech utiskovaných. Každý ho zná. A jeho přemožitel Crassus? Kdo si na něj vzpomene,“ dodal Míth.