Vražda se stala v pátek 16. listopadu roku 1984 v Praze. Tehdy třiadvacetiletý mladík tam přijel ze Středních Čech na rande ke své dívce.
Po schůzce, která proběhla u dívky doma, se měl mladík vrátit domů. Poslední vlak mu ale ujel, a tak čekal na nádraží do rána na další. „Při čekání na k němu přistoupil tehdy šestačtyřicetiletý muž a pozval jej nejprve na pivo do restaurace a pak k sobě domů na panáka. Tam však došlo mezi muži k fyzickému konfliktu a následnému uškrcení majitele bytu páskem,“ uvedl policejní mluvčí Jan Daněk.
Přestože k objasnění případu byl tehdy sestaven vyšetřovací tým, který začal po vrahovi intenzivně pátrat, byl sestaven identikit a bylo vyslechnuto přibližně tisíc lidí, vyšetřování nakonec nikam nevedlo. Na základě otisků prstů se sice kriminalisté dostali na stopu konkrétního muže, nicméně podezření se nakonec nepotvrdilo, a tak se v roce 1989 z případu stal takzvaný pomníček. [bomba]
Hned na začátku ale technik při ohledání místa činu zajistil jeden otisk dlaně, díky kterému se dnes podařilo kriminalistů případ konečně rozlousknout. „Právě tento otisk dlaně po třiatřiceti letech přivedl kriminalisty z oddělení vražd Krajského ředitelství police hlavního města Prahy na stopu možného pachatele. Na oddělení kriminalistické techniky a expertíz Jihomoravského kraje byla prováděna kontrola daktyloskopických stop z neobjasněných trestných činů. Tyto stopy byly dodatečně vkládány do elektronického systému,“ vysvětlil Daněk. Právě při tomto úkonu vyšla shoda s otisky nyní již šestapadesátiletého muže.
Zprvu se detektivům k činu nechtěl přiznat. Po chvíli se ale začal do své výpovědi zaplétat a nakonec musel s pravdou ven. Mimo to také uvedl, že měl celá ta léta strach přijet do Prahy, aby nebyl dopaden.
Usvědčenému muži se nakonec mohlo ulevit hned dvakrát. Svým doznáním se zbavil tíhy viny, kterou v sobě celých dlouhých 33 let nosil a také proto, že za svůj čin už nebude potrestán. Jelikož se tento čin stal před tolika lety, byl případ již promlčen.