Františka Čížková: Otročit trendům, být jejich vazalem, to je nesmysl

Františko, jak se momentálně máte?

Pracovně. 

Mrzí vás, že pomalu, ale jistě končí léto, nebo tohle období zrovna nemusíte?

Léto spolu jemu předcházejícím jarem miluji. Podzim je pro mě náročně melancholický a zimu totálně nesnáším. Snažím se ji přežít, přežívám… 

Když se podíváte na letní outfity nás Čechů - jakými slovy byste je zhodnotila?

Horší evropský standard. Příliš sportovních bermud, nemožných kraťasů s úzkými nad kolena sahajícími nohavicemi vypadajícími jako ustřižené dlouhé kalhoty. Příliš robustních turistických sandálů, vykrojených tílek na nevhodných tělech. Existují i lehké letní kalhoty, lněná saka, košile z řídké bavlny. Slipry a mokasíny na boso…

Vy jako módní guru, poradkyně, dáváte přednost trendům, nebo tomu, aby to člověku slušelo a cítil se dobře?

Otročit trendům, být jejich vazalem, to je nesmysl. Trendy pouze nabízejí možnosti, podstatný je styl. Osobitý styl.  [bomba] 

Není v poslední době spíš trendem trend za každou cenu, bez ohledu na to, zda to člověku sluší?

To, co nosíte, by vám samozřejmě slušet mělo! To je snad záměr každého. Oděv rovněž musí konvenovat vašemu životnímu stylu, společenskému postavení, dané příležitosti. Charakterizovat osobnost nositele.

Jsou lidé, kteří si mohou vzít pytel od brambor a sluší jim to. A pak ti, co si vezmou větší brýle, upnutější kalhoty a jsou spíš “za kašpárky”.

Vše je otázkou síly osobnosti, charisma, citu pro věc, přesvědčivosti a dobrého vkusu. Což jsou položky, jež leckteří lidé postrádají. To, co unese jeden, druhý absolutně nemusí. V tom tkví půvab a napětí celé hry.

Co bude frčet teď na podzim, v zimě a příští rok?

I stávající sezona podzim/zima představuje pel mel rozličných tendencí. Frčí všechno a nic. Jeden z proudů například je minulost připomínající styl vintage. Tentokrát se nese v duchu romantiky, květů, krajek. Ve hře je opulence, jako vždy temnější tóny, řečeno obecně. Taky tvíd, káro, důraz na kvalitu.

A co barvy, které máte nejraději?

Neutrální a lomené. Klidné.

Myslíte si, že se Češi bojí barev?

Neřekla bych.

A co muži? Neměli by chodit  více “barevněji” oblečeni?

Vy máte rád papoušky? (smích)

Vy jste před časem vydala knihu. O čem je a pro koho je určena?

Křtila se na loňském říjnovém Designbloku, takže vyšla téměř před rokem. Jmenuje se To jsem já, Františka a není biografií, i když na dětství, jež mě formovalo, vzpomínám. Vzpomínky náleží i dospívání, pár odžitým módním epochám, polozapomenutým fenoménům doby. Taky současným, nedávno uplynulým, více či méně načechraným Pěnám dní. Jsou křehkou svodkou dojmů, naplavenin momentů, situací podepisujících se na náladě i biblickým desaterem daném účtování před usnutím. Na módu, showbyznys nezapomínám. Vím, že jsem s nimi spojená, že se ode mě tohle téma očekává. To jsem já, Františka je zkrátka skládačka. Leporelo. Krasnohled, jehož ornamentální mozaika momentů se pootočením mění. Malé a velké dílky puzzle mého života. Odezvy na ní, jež mi čtenáři píší, jsou jímavé. Křehké, velmi citové. Přečtěte si ji. 

Přemýšlela jste o nějaké publikaci týkající se fashion světa - něco jako “Fashion návody Františky Čížkové” a podobně? 

Uvažovala, uvažuji, i když takhle by se rozhodně nejmenovala.

Jaký máte ještě profesní nebo soukromý sen?

Slovo JEŠTĚ naznačuje, že jsem ve věku, kdy už žádné sny nezbyly. Popravdě, já nebyla snílkem nikdy. Toužím a přeju si. Ale nesním. 

Když je vám nejhůře, co stoprocentně pomáhá?

Jak kdy.

Máte někoho, komu se můžete vždy a za každé situace svěřit? 

To by měl mít snad každý člověk.

Co vám určitě udělá vždycky radost?

Nemám ráda takové hraniční, definitivou stvrzené otázky. Já raději ctím relativitu.

Co vás dokáže stoprocentně dojmout? 

Odpověď je stejná jako u předchozího dotazu. 

Máte nějaké životní motto, kterým se řídíte, nebo se vám minimálně líbí? 

Ne. Nemám motta, nemám vzory. K jistým lidem chovám obdiv, respekt, úctu. Ale jsem sama za sebe. Svá, věnem poznání a životními zkušenostmi poučená..