Zpěvačka a herečka GENNY CIATTI: Jsem horkokrevná Italka z Moravy

Genny, máte hodně neobvyklé jméno, co znamená v překladu do češtiny?

Jméno jsem dostala po italské babičce a vždy jsem tvrdila, že je čistě italské a nepřekládá se. Když jsem však byla malá a maminka se mnou byla na pohotovosti s bolestmi břicha, seděli jsme v čekárně, a když se otevřely dveře a paní doktorka zavolala "tak pojď Jenůvko", my s mamkou seděly dál a nevěděly, že volá nás. Teprve tehdy jsme zjistili, že je to původem staré české jméno "Jenovéfa". Italové nemají "J", tak si to změnili na "G", ale všichni mi stejně odmalinka říkají Genny. Dokonce mám pár veselých historek ze ZŠ, kde se děti strašně divily, proč mám 3 jména? Já se totiž všude podepisovala jako Genny Ciatti Genoveffa a byla jsem na to hrozně pyšná!

Tatínek Ital, maminka Češka - to znamená, že u vás to byla ta pověstná “italská domácnost”? 

No tak to je přece jasný (smích). Dokonce i bez ohledu na tatínka. Lidé kolikrát uvažují, kdo je u nás větší ital, a to včetně dědy, mamky a zbytku rodiny. Někdy si lidé myslí, že se hádáme. Sousedé nám často vypráví, jak se ze začátku divili, když jsme se přištěhovali, co jsme to za divnou rodinu. Pak ale soused manželce řekl, ať se podívá na nějaký italský film, že je to normálka, a bylo vyřešeno :D. Jsme prostě jen hlučnější, ale jsme opravdu velká rodina, která vždy drží spolu. A musím přiznat, že bez používání rukou bychom se asi nedomluvili! To je v Itálii skoro jako národní sport. Často stačí jen pohled, gesto nebo nějaké mávnutí a všichni ví, co a jak.  [bomba] 

Jaká jste vy naturelem - horkokrevná Italka nebo spíš temperamentní Češka?

 Jak jednou napsal můj kolega Bořek: “Genny bych nechtěl naštvat”. Osobně si myslím, že jsem horkokrevná temperamentní Italka z Moravy, ale to byste se asi měli zeptat těch, co mě znají. Já jsem prostě a jednoduše Genny... (smích)

Mnoho lidí vás zná z muzikálů, v kterých jste hrála. Kde nyní účinkujete?

Moje první role byla pubertální rockerka Bára v HIT muzikálu Děti ráje. Tam jsem se dostala úplně náhodou, do té doby jsem ani žádný muzikál neviděla. Byl to pro mně velký šok, úspěch, úplná změna v životě. Hráli jsme ho 5 let v Praze a teď už rok a půl v Brně. Pak přišel nádherný pohádkový muzikál Kapka medu pro Verunku, který hrajeme s pauzami také dodnes a tam mám krásnou roli intelektuálky Katky. Pak přišla role indické princezny Audy v muzikálu Cesta kolem světa za 80 dní, kde jsem si zahrála po boku slavného mistra Harapese, mezi tím jsem zpívala v karlínském divadle v muzikálu Aida, dále v hudební crazy komedii Svatba Ne-bude, následovaly role v divadelních komediích Tři v háji, Svaté neřesti, Krásný a Krásnější, se kterými jezdíme dodnes po celé ČR, a v loňském roce byla obnovená premiéra muzikálu Adéla ještě nevečeřela v divadle Broadway s nádhernou rolí vypravěčky, která provází celým dějem a kde mám tu čest hrát po boku pana Štěpánka, Vaška Kopty, Vlastimila Zavřela, Vaška Svobody a spousty dalších skvělých herců, a v neposlední řadě ještě úžasný muzikál Srdcový král s hity Elvise Presleyho v divadle Kalich, kde mám nádhernou roli Lorraine.

Jaké jsou Vaše další plány a projekty?

Plánů a rozpracovaných projektů je hodně. Jednak se snažím dostudovat, což v mém případě není zrovna jednoduché (myslím po časové stránce), ale zpěv byl pro mně vždy priorita a také to tak zůstává. Nedávno jsem měla zdravotní problém s dýcháním, což mi to trochu komplikovalo, ale jsem po operaci a snad už bude vše O.K. Chodím nově na hodiny zpěvu k Elišce Mrázové a moc si rozumíme! V blízké době mě čeká pár konkurzů, mám i nějaké nové projekty, o kterých zatím nemohu mluvit a také nechci nic zakřiknout, tak mi držte palce. Také jsem se stala jednou z ambasadorek pěvecké soutěže Sanremo Junior Cz/Sk a aktuálně se spolu s dětmi připravujeme na velké finále, které bude v Hybernii 22. února, kde budou všichni finalisté zpívat s obrovským živým orchestrem a vítěz pak pojede soutěžit přímo do Itálie. Mimo to mám řadu akcí a vystoupení, a to jak sama, tak například s Tomášem Löblem, se kterým jsme už vloni vytvořili program slavných světových a českých duetů, tak snad mohu prozradit, že chystáme videoklip a několik akustických koncertů, na které už se moc těšíme!

A co vy a  láska?

Mojí největší láskou je a vždy bude hudba, moje “práce”, rodina, pejsci a můj králíček, takže mám v životě vlastně spoustu lásky. A ohledně vztahů - momentálně jsem sama a zatím jsem tak spokojená. Věřím, že někde je ten pravý pan božský a jednou ho potkám i já. Zatím ale nikoho nehledám, nechávám tomu volný průběh.

Máte nějakou vysněnou roli?

Nemám nějakou konkrétní vysněnou roli. Nádherných rolí je spousta, proto bych si asi nemohla vybrat jednu konkrétní. Spíš to beru, jak to přijde. Každá role je pro mně jedinečná, nová, zajímavá, musím si ji osvojit a zamilovat, pochopit ji, a pak se snažit dát to nejlepší, co umím, divákovi i sobě. Jednoduše: každá role je pro mně další nová zkušenost, která mi umožňuje posouvat se dál.

A co nějaký idol, český, světový, existuje?

Mnohokrát už jsem přemýšlela, kdo je pro mně jakýmsi idolem nebo vzorem, ale bohužel ani tady nemám vyhraněnou jednu osobu. Asi jsem divná, neboť kolem všichni mají nějaký vzor. Já vyrůstala v Itálii a dodnes sleduji italskou televizi, kde bylo a stále je mnoho kvalitních hudebních a zábavných pořadů, které mě hodně ovlivnily. Už ve 4. třídě ZŠ jsem byla na soutěži díky jednomu hudebnímu pořadu v Itálii, kde jsem se zamilovala do písničky "Se telefonando" od zpěvačky Miny, kterou zpívám dodnes. Miluji staré italské songy. Jsou nádherné a hodně zajímavé, ale tím samozřejmě neopovrhuji českou, nebo současnou moderní hudbou. Na světě je spousta úžasné hudby a skvělých zpěváků různých žánrů (např. Amy Winehouse, Tina Turner, Celine Dion, Pink a spousta dalších), proto se snažím vzít si od každého něco, ale nakonec být svá.

Jak relaxujete, když máte volno?

Relax?? To slovo skoro neznám (smích). Samozřejmě jsou chvilky, kdy relaxuji, ale jsou vzácné. Jednak nevydržím dlouho nic nedělat a také na to nemám moc volného času. Když už ho ale mám, nejraději skládám puzzle a nedávno jsem se znovu vrátila k malování obrazů. Dokonce jsem jeden vydražila pro dobrou věc. Jinak vždy ráda zajdu do kina, na masáž, nebo jen tak s kamarády někam k vodě.

Už během základní školy jste si zahrála ve Slezském divadle v Opavě v opeře Carmen a Brundibár. Co klasické divadlo, bere vás to, nebo spíš více muzikály? 

Byly doby, kdy jsme se školou povinně chodili do divadla na opery a mě klasické divadlo nebralo vůbec. V rodině jsem nikdy neměla nikoho, kdo by se o klasickou hudbu zajímal, tak mi to nic neříkalo, ale člověk se s věkem mění. Dnes se moc ráda zajdu podívat na nějakou operu. Jednou dávno mi pan prof. Rybička řekl, že bych se hodila na klasiku a mě to hodně překvapilo. Více mě rozhodně baví muzikály, ale moc ráda bych si jednou zahrála třeba v nějaké operetě. 

Máte za sebou i televizní a filmové zkušenosti, zahrála jste si třeba v Ordinaci v růžové zahradě, v Gymplu s ručením omezeným, ve Svatbách v Benátkách či ve filmu Jan Palach. Láká vás kamera a jsou nějaké nabídky? 

Dodnes jsem si zahrála jen malé epizodní role, ale televize mně samozřejmě láká. Je to úplně jiná zkušenost, jiné hraní. Mimo jiné jsem 3 roky moderovala TV pořad Živě z Palladia na TV Relax a točila různé reportáže. Byla to pro mně obrovská zkušenost, za kterou jsou moc vděčná. Nejdříve jsem se rozhodovala, jestli do toho mám jít, tehdy jsem s tím přece jen žádné zkušenosti neměla, ale dnes vůbec nelituji. Začátky byly hodně náročné a trochu jsem bojovala s tím, že tam není publikum a mluvím jen na kameru, chyběla mi ta energie lidí, ale člověk si zvykne. Naučila jsem se dělat scénáře, vypracovat program, sehnat hosty, číst ze čtečky atd... Kamera mě stále láká a doufám, že nějaká nabídka přijde, že se třeba budu někomu líbit do filmu či seriálu.

Máte nějaké životní motto, kterým se řídíte, nebo které se vám líbí? 

 “S úsměvem jde všechno líp”. Mám za sebou několik nelehkých období a naučila jsem se, že je důležité jít dál, být pozitivní, žít a bojovat s pokorou, ale odhodláním. Nemám ráda lidi, kteří si stále stěžují, brečí a mračí se na ostatní a tím jim jen kazí náladu. Všichni máme své starosti a na světě a všude kolem nás je plno těch, kteří na tom jsou hůř, ale jsou štastni a spokojeni, a to je myslím to nejdůležitější: rodina, zdraví a být šťastný... a to bez úsměvu nejde. Myslím, že kdyby se lidé na sebe každé ráno usmáli do zrcadla, den by pak měli mnohem hezčí. U mě to funguje.