Laďka Kozderková , která vždy vypadala o deset let starší, než kolik jí opravdu bylo, zemřela 17. listopadu 1986. Ještě pár hodin před skonem hrála v Karlínském divadle. „Nelituj, budeš si tam jak pán hnít věčný sen svůj,“ neslo se v říjnu 1986 z pódia pražského karlínského divadla. Z písně o smrti nevinného blázna v muzikálu Zvonokosy až mrazilo. Kozderková v ní zpívala o hrobu jako o „bejváku blátivém“ a sama bojovala o život.
“Do divadla jezdila z nemocnice na reverz a zemřela o pár dnů později, bylo jí pouhých 37 let,” vzpomíná herec a nějakou dobu i ředitel Karlínského divadla Ladislav Županič.
Kozderková měla obrovský pěvecký, ale i komediální talent. Byla neskutečný živel! „Jako když někde praskla hráz u přehrady a vznikla povodeň, která vzala všechno, co jí stálo v cestě. To byl příchod Laďky,“ řekl před časem Županič, který o ní prohlásil, že kdyby se tehdy dostala do Hollywoodu, který dokonce měla odmítnout, byla by světovou hvězdou a možná by i mnohé světové star zastínila. [bomba]
“Však jí taky poklonu vysekla legendární Hello, Dolly Barbra Streisand!,” říká jedna z kamarádek Kozderkové. Když Streisand v roce 1982 natáčela v tehdejším Československu svůj film Yentl, zastavila se v Karlínském divadle. “Někdo ji řekl, že tam hraje a zpívá Hello, Dolly herečka, která je geniální. Chtěla se přesvědčit a byla nadšená,” vzpomínají pamětníci.
Kozderkové nabízeli angažmá evropští i světoví producenti, ale ona odmítala. Pak přišla zákeřná nemoc! O své rakovině moc nemluvila. Poprvé ji operovali v roce 1984, o dva roky později se nemoc vrátila. Sílu snad nasávala z přízně publika. “Hodně trpěla, ale když vešla na jeviště, jakoby se uzdravila. Jako by omládla. Zářila, žertovala, i když někdy krutě,” říkají její přátelé.
Její manžel, herec Vlastimil Bedrna, který už roky po mrtvici tráví svůj život vesměs na lůžku, nedávno potvrdil, že se na sklonku svého života nechala pustit na tříhodinový reverz a nařídila mu, že jedou na hřbitov. “Začala brát kbelík, hadr, rejžák a když jsem jí říkal, co chce dělat, tak odpověděla, že uklízet hrob. A když jsem se jí šokovaný zeptal proč, odeskla mi, že přeci tam nepůjde do takový špíny. „Abych šla do čistého,“ řekla. A to mě dostalo. Cítila to. Ona to cítila, věděla, že končí,” prohlásil Bedrna.
Jedno tajemství si s sebou Kozderková vzala s sebou do hrobu. A sice to, že když v roce 1979 v jihočeském Táboře natáčela Laďka Kozderková komedii Blázni, vodníci a podvodníci, o pauzách si povídala i s Helenou Růžičkovou. A ta jí údajně měla z předpovědět poměrně krátký život.
“Seděly spolu ještě s pár lidmi od filmu, ale trochu stranou. Laďka strašně na Helenu naléhala, že chce vědět, co ji čeká. Helena tenkrát z kávy tuším jí řekla, že jí ještě čeká možná velká kariéra, ale musí to stihnout. A aby taky všechno dělala naplno. Aby žila a hrála na plno, protože toho musí hodně stihnout. Nechtěla jí říct, že viděla, že za pár let umře,” řekla Bleskove.cz žena, která v tehdejší produkci filmu pracovala.
Kozderková skutečně za sedm let od natáčení podlehla rakovině plic. Sama Helena Růžičková tehdy prý prohlásila, že odešla největší hvězda, jakou Československo mělo.