Zpěvačka IVA MAREŠOVÁ: V každém světě se dají najít přátelé, i v šoubyznysu!
Ivo, jste hodně akční a aktivní herečka, zpěvačka, hudebnice, textařka. Čím se momentálně nejvíce zabýváte?
V poslední době jsem nejvíce své energie vložila do natáčení nového alba „Kéž bouře by přišla“ a do jeho vydání, do natáčení videoklipu k duetu s Lucií Bílou, který je součástí alba a který nám režíroval Vladimír Morávek. Na albu jsme pracovali s kolegy akordeonistou Aliaksandrem Yasinskim a kytaristou Michaelem Vašíčkem více než dva roky a to tvoření mě nesmírně naplňuje. Mimo to se věnuji také divadlu, koncertům buď s triem Marešová Yasinski Vašíček, nebo s Precedens. S Precedens chystáme v roce 2017 nové album, takže další tvůrčí práce je přede mnou a těším se moc.
Cítíte se víc jako zpěvačka, nebo herečka, hudebnice, textařka?
Nejvíce asi jako zpěvačka, autorka svých písní, ale v poslední době velmi intenzivně cítím, že jsem především autorka svého života.
Jak jste již zmínila, vydala jste před pár týdny své nové CD Kéž bouře by přišla. V čem je originální a zajímavé?
Myslím, že zajímavé je především tím, že 70 procent našich skladeb je postaveno pouze na akordeonu a zpěvu. Je hodně syrové, sahá na naše slovanské kořeny, je i dosti živelné, z velké většiny je nahráno bez střihů, dohromady a je autentické. Je těžké to sama popisovat. Pokud zmíním třeba postřehy posluchačů, kteří nám píší krásné ohlasy na album, tak v nich mluví o tom, že z naší hudby cítí hodně radosti, že jim to pomáhá se otevřít, očistit a že cítí najednou sami sebe, cítí emoce a srdce. Máme z toho velkou radost.
O čem jsou písničky, mají nějaký příběh?
O síle člověka, o svobodě, o umění se rozhodnout, o tom, že rozhodnutí žít v lásce je jednou z velkých zodpovědností našeho života, o vnitřní morálce v nás, o harmonii mezi mužem a ženou, o umění být mužem a ženou, o síle stát si za svým, o vědomí, že jen láska k sobě a respekt a úcta k sobě nás dovedou k tomu, že jsme schopni tyto hodnoty vidět i u druhých a sdílet je s nimi. O tom, že náš duch musí zároveň stát pevně nohama na Zemi. [bomba]
Album jste si produkovala sama. Co bylo tím důvodem?
Vím, co chci. Jakýkoliv prostředník mezi mnou a tím, co vytvořím, do toho vloží svou energii a výsledek je jiný. Neříkám horší, ale jiný. A já jsem chtěla přinést čistě jen to, co cítím sama v sobě až do morku kostí. S Aliaksandrem i Michaelem jsme si tak blízko, že je možné s nimi vytvářet úžasné věci, naše energie se sčítají, nerozmělňují. Navíc na desce je zachyceno mnoho z mého života za poslední, řekněme tři roky a byla to bouře, nádherná očistná bouře. Chtěla jsem to zaznamenat. Jen tak, s láskou, proto, že jsem cítila, že to tak udělat mám. Jako když si někdo píše deník. Nechtěla jsem řešit termíny s vydavatelem apod. Dala jsem tomu tolik času, kolik bylo třeba, protože jsem byla pánem svého času. Na desce je to myslím znát. Nepochybuji ani o jednom tónu, neměnila bych na ní vůbec nic. A nemluvím tu o dokonalosti nahrávky, mluvím o tom, že každá píseň byla zachycena v tom správném čase a v té energii, kterou jsem chtěla, aby nesla. Možná proto je pro posluchače silná.
Na jednu písničku, jak jste také zmínila, jste udělala klip společně s Lucií Bílou. Proč právě s ní?
Protože Lucka je srdcař, protože se nebojí, že bude ve svém projevu na někoho moc, umí se otevřít a vnímat věci a lidi okolo sebe celou svou bytostí. Takovou ženu já v ní vidím, bez ohledu na mediální obrazy. Věděla jsem, že když se spojíme, vznikne krásná píseň, takže duet, který jsem napsala pro dvě ženy, jsem nabídla jí. Jsem moc ráda, že souhlasila a věnovala mi hodně svého času. Bylo to pro mě velmi inspirující. Moc jsme si užily jak natáčení písně, tak natáčení videoklipu s režisérem Vladimírem Morávkem. Naše píseň se jmenuje „Fany rozkvetly stromy“.
Čí to byl nápad a jak na to Lucie reagovala?
Lucii jsem oslovila s nápadem na duet já. Při natáčení jsme cítily, že z té písně v našem spojení jde hodně energie, cítily jsme něco nového, užívaly jsme si to a Lucku napadlo, že bychom mohly udělat videoklip. Já jsem pak oslovila Vladimíra Morávka a zavolala jsem Lucii, zda do toho půjdeme. Lucka souhlasila. Byla to skvělá práce, při které nám pomohlo spousta úžasných přátel i lidí, se kterými jsem se seznámila až během natáčení a za ta setkání děkuji.
Hovořila jste právě o Vladimíru Morávkovi, proč právě on je režisérem toho klipu?
S Vladimírem i s Lucií jsme se kdysi potkali v divadle Ta Fantastika, kde jsme společně pracovali na muzikálu Excalibur, který napsal Michal Pavlíček. Vladimíra jsem oslovila v divadle, kde jsme se náhodou po mnoha letech potkali, písnička se mu moc líbila a řekl, že nám klip rád natočí. Jsem za to velmi vděčná, věnoval nám mnoho své energie. Byla to krásná spolupráce. Jeho díla miluji. Jsou mnohorozměrná.
Někteří o vás možná nevědí, že jste se stala zpěvačkou legendární skupiny PRECEDENS, že hostujete s Blue effectem, ČECHOMOREM nebo že jste spolupracovala s Gerrym Leonardem, kytaristou Davida Bowieho. Jaké máte umělecké sny, plány dál?
Všechno jsou to nádherné a naplňující a inspirující projekty. Nejen hudebně, ale i osobně naplňující. Můj sen momentálně je představit co nejvíce posluchačům naše trio Marešová Yasinski Vašíček, protože to je pro mě opravdu bytostná záležitost. A další můj sen je potkat s hudebně s Robertem Plantem a Peterem Gabrielem.
Jste obsazována do muzikálů… jak se to snoubí s muzikou, kterou děláte. Je to jistý únik do jiných hudebních dimenzí?
Všechny mé hudební aktivity dělám proto, že mě činí radost a užívám si je. Stejně tak je to s muzikálem. Divadlo miluju, a protože si vybírám i v tom komerčním okruhu dění jen projekty, které mě baví, nemám pak potřebu utíkat ani sama před sebou. Což je velmi osvobozující. Prostě mám štěstí, že dělám to, co mě baví a ještě mě to živí. Nemám problém s propojením toho, co dělám řekněme na nezávislé scéně s tím, čemu se říká komerce. Hudba je hudba a jediné čím se řídím při výběru toho, co dělám je mé srdce, má vnitřní morálka a cit. To je celé.
Vy nejste rozhodně na poli muzikálovém, hereckém žádným nováčkem. Jak dlouho se tomu věnujete?
Tuším, že něco okolo 12ti let.
A co film, televize?
Zkušenost, kterou bych moc ráda ve svém životě zažila a těším se na ni (smích)!
Dají se ve světě šoubyznysu najít kamarádi, přátelé?
V každém světě se dají najít přátelé. Já osobně mám mnoho přátel, které jsem potkala ve světě šoubyznysu, ale jsou to Ti, kteří se v něm sice pohybují, nicméně ten svět nepohybuje jimi. Většinou jejich vnitřní svět a nastavení je pro ně to určující pro život.
A co soukromí. Je někdo ve vašem životě, o kom můžete říct – jo tak s tímhle člověkem bych chtěla zestárnout?
No v poslední době mě právě ta má životní očistná bouře přivedla k uvědomění si, že já sama pro sebe jsem člověk, se kterým jsem schopná a ochotná zestárnout, a že to udělám ráda a to je dobrý začátek k tomu, umět milovat a třeba jednoho dne zestárnout i vedle svého partnera.
Máte nějaké životní motto?
Nevím, zda přímo motto, ale často se postavím nohama pevně na zem a realizuji tuto větu z mé oblíbené knihy Zdroj: „S hlavou zakloněnou cítil napětí v krčních svalech a přemítal, zda je ten zvláštně slavnostní pocit, který prožívá při pohledu na oblohu, způsoben tím, co v té výšce vidí, anebo jen tím, že zvedl hlavu vzhůru.“
