Objevená chalupa i hrob Petra Čepka: Zemřel jako Šípek, Dlouhý nebo Čáslavská!
Rakovina slinivky! Tak zněl v roce 1993 ortel pro Petra Čepka. On však věděl, že je to pro něj konečná. Ke konci života trpěl velkými bolestmi, před smrtí vážil okolo 30 kilogramů a kromě manželky nechtěl, aby ho někdo viděl. Proto pár měsíců před odchodem se odstěhoval na svou chalupu do Horní Kalné v Podkrkonoší, aby následně 20. září 1994 v nemocnici ve Vrchlabí tiše zemřel. Zrovna ve chvíli, kdy jeho žena odešla od lůžka jen si něco nakoupit, vydechl naposledy.
Jak jeho herečtí kolegové a přátelé, tak i lidé z obce, kam roky jezdil na chalupu a kde to miloval, na něj vzpomínají jen v dobrém. „To byl milionový člověk, bezva chlap. Neznal jsem lepšího. On byl zvláštně hodný. Působil možná na někoho nepřístupně, ale byl to nesmírně hodný člověk,“ řekl Bleskove.cz soused z obce, kde měl chalupu a na jejím dolním konci, tedy v Dolní Kalné, je místo jeho posledního odpočinku.
Urnový hrob na hřbitově se pomalu ztrácí mezi ostatními. Na pomníčku je napsáno jen jméno, příjmení a data narození a úmrtí. Ani profese, ani citát. Ten, kdo si neuvědomí, že jde o slavného herce, netuší, kdo tu spočinul. „On to tu miloval, je tu pohřbený. Jezdí sem jeho rodina, vzorně se o to starají. Chalupu ale prodali, má to někdo jiný. Je to ale hezky udržované. Vypadá to, jako kdyby Petr jen odjel na představení do Prahy,“ říká žena z obce, která také Čepka prý dobře znala. [bomba]
Petr Čepek zemřel na rakovinu slinivky. Tedy na stejnou chorobu jako herec Vladimír Dlouhý, výtvarník Bořek Šípek nebo nedávno Věra Čáslavská. Tedy na nemoc, kterou v důsledku ještě snad nikdo nepřežil. „Když mu zbýval tak měsíc života, vypadal už dost špatně. Ale přesto se snažil být milý. Jeho žena s ním byla na chalupě pořád. Měla vedle něj lehátko, byla s ním ve dne v noci. Pak ale umřel v nemocnici,“ prozradila známá rodiny z Podkrkonoší.
Když slavný herec s uhrančivýma očima tušil, že se blíží jeho konec a bolesti se nedají v domácím prostředí zvládnout, nechal se převézt do nemocnice. Zakázal návštěvy. Chtěl, aby si ho lidé pamatovali jinak, ne hodně hubeného, trpícího. Třeba Jiří Krampol, Jana Drbohlavová, Josef Abrhám či Ladislav Mrkvička na spolužáka z DAMU vzpomínali a vzpomínají vždy jen v dobrém. „On byl ohromný člověk, měl talent a byl to prostě strašně hodnej kluk,“ dodal Jiří Krampol.
