Režisér Jiří Vejdělek věří, že smích je léčivý. Poslední aristokratka je ryzí komedie
O svém nejnovějším filmu mluví Vejdělek jako o ryzí komedii. „Věřím, že smích je léčivý, tak jsem se s herci a štábem ze všech sil snažil, aby Poslední aristokratka byla v kině zábavným a ozdravným zážitkem. Doufám, že se budou diváci dobře bavit a že to bude s Poslední aristokratkou ozdravný zážitek,“ říká režisér Jiří Vejdělek. „Když jsem si Poslední aristokratku přečetl, hned jsem si říkal, že by z toho mohla být dobrá komedie. Přestože jsem se tehdy dozvěděl, že autorská práva na zfilmování jsou prodaná, osudově se ke mně aristokratka vrátila, když mě oslovili producenti Ondřej Zima a Silvie Michajlova, abych Bočkův román zfilmoval,“ popisuje osudové setkání s Poslední aristokratkou Vejdělek.
Rodilý Newyorčan Frank (Hynek Čermák) získá díky svým šlechtickým předkům dávné rodové sídlo - zámek Kostka. Potomek emigrantů se tak po více než čtyřiceti letech chystá s dcerou Marií (Yvona Stolařová) a temperamentní ženou Vivien (Tatiana Vilhelmová) na velký návrat do Čech. Čerství aristokraté jsou neznalí místních poměrů a nepolíbení českou realitou, někdejší vlast a zámecký život znají jen z prastarých vyprávění příbuzných. Záležitosti spojené s navrácením majetku pro ně řeší právní zástupce Benda (Vojtěch Kotek). Po příjezdu rodina zjišťuje, že se zámek nachází ve stavu pozvolného rozkladu, stranou veškerého společenského dění. Jedinými stálými obyvateli Kostky jsou zpátečnický kastelán Josef (Martin Pechlát), bodrá hospodyně paní Tichá (Eliška Balzerová) a hypochondrický údržbář Krása (Pavel Liška). Zatímco osazenstvo Kostky pozvolna procitá z mátožného spánku porevolučních devadesátých let, rodina Kostkových stojí před těžkou volbou, zda generacemi vybudované sídlo prodat a vrátit se do Ameriky, nebo se pokusit zámek Kostka zachránit. Ve filmu dále hrají Zdeněk Piškula, Tatiana Pauhofová, Zdenka Procházková, Petr Nárožný nebo Dana Syslová.
Pro filmaře nebylo vůbec snadné najít všechno to, co Boček ve své knize popsal, na jediném zámku. Režisér Vejdělek však trval na tom, že by vše ve filmu mělo vypadat pravdivě jako v knize. A tak se filmové interiéry i exteriéry, jako jsou dochovaná kuchyně, věž, kaple nebo nádvoří, poskládaly pro natáčení nakonec z několika různých zámků. Komedie Poslední aristokratka tedy vznikala postupně na zámcích Lemberk na Liberecku, Buchlovice u Uherského Hradiště, Rájec v okrese Blansko, Jaroslavice na Znojemsku a největší část pak na zámku Milotice v okrese Hodonín. „Přál jsem si, aby v Poslední aristokratce vše vypadalo pravdivě, tak proč točit v ateliérech, když máme takovou spoustu krásných památek? Jenže v těch skutečných zámcích se nedá topit, aby to neponičilo obrazy a starožitný nábytek, takže jsme měli několik týdnů studený odchov. Bál jsem se o štáb i o herce. Ale to kouzlo zámků stojí opravdu za to,“ popsal náročné natáčení režisér Vejdělek.
