Perné léto Terezy Voříškové. Svatba, 3Bobule a změna jména

Vořísková, která nyní už nosí manželovo příjmení a je z ní tedy Tereza Ramba, sice žádné fotografie ze své utajené svatby nezveřejnila, dojemně ale popsala na sociálních sítích svoje emoce: "Máš ještě zavřené oči. Oknem prosvítá sluníčko a bílé šaty, které jsem tobě i mě včera do noci žehlila se pohupují ve větru. Byla u toho se mnou tvoje máma a moje sestra a celý ženský kruh. Měly jsme na hlavách masky a střídaly jsme si žehličky. Tys pil venku pivo a odpočíval jsi nohu. Nesmíš na ní ještě chodit, ale celý den jsi běhal. Při zametání jsi tvrdil, že se o to koště jenom opíráš.
Ty šaty tam jsou a jde přes ně světlo. Pak všechno plyne strašně rychle.
Najednou stojím v místnosti, která vypadá jako že je z Itálie. Je tady chladno a starej antickej nábytek. Moje sestra na mě upravuje šaty, které mi ještě dneska v noci došívala. Kvůli tomu slunci v břiše, co má každou prohlídku nacpanej žaludeček a rychle se zvětšuje. Sá má jemný prsty a vůbec na mě nemluví. Když se na sebe podíváme, tak obě brečíme. Takže se na sebe nedíváme. Je tu ještě Iv a El a tvoje máma a všechny mi nasazujou závoj. Buší mi srdce. Ten závoj je ručně vyšívanej podle kreseb mojí sestry, jsou tam věci který mám ráda. Včela a medvěd, pravda a láska, svobodná a divoká. Jednou to bude slunci sloužit jako nebesa. Dáš mi od tebe přinese dárek. Je to slza a u ní je napsáno: No tak koťě, co je, jdeš si pro mě? Směju se a brečím vleže, aby mi moje slzy netekly dolů.
A pak už jsem úplně sama. Stojím a zároveň si pro tebe jdu.
Příjdeš a nemluvíme. Máš oči jako dvoubarevný skla do vesmírný galaxie. Všechno se zpomalí. Chytneme se za ruce a procházíme naší rodinou, našimi kamarády, naší svobodou a všemi rituály. Vnímám každou vteřinu. Pošeptáš mi, co mi slibuješ a já to pošeptám tobě. Přijmu tě od boha, jako vzácný dar. A pak už na nás padá ptačí zob, po rýži ptáčci praskají. Moje sestra omdlí, dovedla mě do cíle. Omylem si skoro vezmu tvého bráchu. Rozbijeme talíř a ty mě a slunce bez berlí i ortéz odneseš přes práh, do nového života. Všechny objímám a pozoruju miliardu mikropříběhů. Holky brečej a kluci se opijou. Pak se opijou i holky. Babičky a dědové tančí a nikdo neodejde. Všechny objímám a všichni obímají mě. Ty tančíš a noha se ti zázračně vyléčila. Jdu sama loukou spát a cítím se jako po svatbě. Ráno se probudím. Máš ještě zavřené oči. Oknem prosvítá sluníčko a bílé šaty už tam nejsou."

Teď se ale nastávající maminka musí zase vrátit do reality a dokončit film 3Bobule, který se tak trochu netypicky začal natáčet nejdříve v Praze a postupně se bude stěhovat na Moravu.